V některých evropských zemích se pronajímání bytů skrze Airbnb začíná regulovat zákonem. Jednotlivá města omezují majitele bytů v jejich pronajímání, a to z různých hledisek. V jakých zemích se Airbnb reguluje nejvíce, a kde naopak krátkodobé pronájmy regulovány nejsou?
V jakých evropských zemích je Airbnb regulováno zákonem?
Ve většině zemí, jako je například Nizozemí, Francie nebo Velká Británie, Airbnb zákonem neregulují. Naopak třeba v Itálii existuje pro Airbnb komplexní zákon. Ve Španělsku se krátkodobé pronájmy regulují regionálními zákony a Estonsko či Dánsko se na určitou formu regulace Airbnb zatím připravují.
V případě regulování ekonomiky a přijímání zákonů záleží na tom, jak je jednotlivá regulace vytvořená. Špatně zavedená regulace totiž vede k obcházení zákonů a šedé ekonomice.
Regulují Airbnb státy nebo města?
Obecně lze říci, že státy se k regulaci Airbnb staví přívětivě a sdílené ekonomice jsou otevřené. Skrze právní předpisy či zákony dávají krátkodobým pronájmům jasnější právní rámec, aby nedocházelo ke vzniku šedé ekonomiky a obcházení zákonů.
Kriticky se k Airbnb staví spíše jednotlivá města. Například v Berlíně nebo v Barceloně je vyhláškami omezen počet dnů, po které mohou hostitelé turistům byty pronajímat. Taková omezení jsou ale spíše na škodu, protože se pronajímatelé snaží tyto vyhlášky obcházet a turisty nehlásit.
Pronajímatelé špatně provedenou regulaci obcházejí
Omezení jednotlivých měst často vede k vyšším cenám ubytování, a tudíž k menšímu přílivu turistů a příjmů do ekonomiky s tím spojených. Do rozpočtů jednotlivých měst a k lokálním obchodům a restauracím se tak dostane méně peněz.
Mnozí majitelé se navíc tyto zákony naučili obcházet, a tak jsou tyto regulace ve výsledku neúčinné.
„Tato omezení přímo nahrávají šedé ekonomice. Jsme pro rozumnou regulaci krátkodobých pronájmů, ta by ale neměla mít formu neúčinných zákazů. Majitelé bytů totiž podobná omezení obchází a pobyty hostů nehlásí. Stát v takovém případě přichází o peníze z daní a poplatků,“ říká Matěj z Blahobytů.
Prokázat majitelům bytů to, že určitý zákon porušili, je navíc složité, či dokonce nemožné. Špatně vytvořené zákony či vyhlášky krátkodobým pronájmům proto nepomáhají, ale pokřivují trh ve prospěch šedé ekonomiky.
Řada hostitelů si řekne, proč by měli postupovat legálně a platit vyšší náklady, když mohou svoje příjmy zatajit a ještě si ušetřit starosti a peníze?
V jakých zemích jsou majitelé povinni sdílet údaje s úřady?
V rakouské Vídni je sdílení údajů s úřady ošetřeno zákonem. Povinností hostitele je předávat úřadům adresy všech poskytnutých ubytování užívaných turisty, a to do dvou týdnů.
Podobné povinnosti platí také pro různé typy platforem. Jejich úkolem je oznamovat magistrátu registrované ubytovatele, jejich kontaktní údaje, adresy a adresy pronajímaných objektů.
V Estonsku univerzální technické řešení teprve vyvíjejí. Podobně je tomu třeba v Dánsku, kde existuje návrh zákona pro platformy, které sdílí konkrétní data s vládou. Takové platformy mají určité výhody, a to například v tom, že jim vláda umožňuje pronajímat byty na větší počet dnů v roce než těm, kteří údaje nesdílí.
Poplatky. Ano nebo ne?
Nejlepším řešením pro Airbnb je podporovat stávající pravidla, včetně jejich vymáhání, a snažit se je za pomoci zákonodárců vylepšit. Neustálé vytváření nových pravidel totiž vede k tomu, že se pronajímatelé v zavedených pravidlech ztrácí, nebo o nich nevědí.
Poplatky z Airbnb jsou pronajímateli odevzdávány městům, což vede k rozvoji města a lokální komunity. Krátkodobé pronájmy také vytváří nová pracovní místa a podílí se na rozvoji kulturního života města. Zákazy nebo různá omezení krátkodobých pronájmů by těmto oblastím naopak uškodily.
Jak sdílení údajů s úřady funguje?
Majitelé bytů v řadě evropských měst, jako je Dortmund, Amsterdam nebo Paříž, zasílají daňové údaje úřadům na základě smlouvy s Airbnb. Podobně to mají hostitelé v řadě dalších francouzských měst. Sdílení údajů s úřady je uzákoněno také třeba v Itálii.
Sdílení údajů s úřady je možné také třeba přes registrační číslo, skrze které sdílení údajů funguje například v Belgii. Majitelům bytů je v takovém případě přiděleno registrační číslo a identifikační logo, přes které sdílejí s úřady údaje.
„Zavedení registračních čísel ubytovatelů a sdílení dat mezi městem a Airbnb považujeme za dobré řešení, které usnadní městům a ubytovatelům administrativu a zpřehlední poskytnuté údaje o ubytovaných,“ říká Matěj z Blahobytů.
Měla by platit pro všechny hostitele stejná pravidla?
Házet do jednoho pytle ubytovatele, kteří svůj byt poskytnou hostům na pár dnů nebo týdnů v roce, a na ty, kteří se pronajímání věnují na téměř profesionální úrovni, není vhodným řešením. Je rozumné pronajímání usnadit těm, kteří pronajímají svůj byt pouze občas, snížením administrativní zátěže. Oproti tomu po pronajímatelích, kteří poskytují byt k ubytování po celý rok, je možné požadovat plnění více zákonných povinností.
Regulace krátkodobých pronájmů. Ano nebo ne?
Stanovení jasných podmínek pro ubytovatele na Airbnb je logickým řešením. Regulace by ale měla být promyšlená, aby nepřinesla víc škody než užitku. Je třeba myslet na to, že špatně provedená regulace může vést k obcházení zákonů a vzniku šedé ekonomiky. Majitelé bytů by také měli mít právo na to, aby se mohli svobodně rozhodnout, komu a na jak dlouho byt pronajmou. Omezení regulující počet nocí nebo počet pronajatých pokojů tuto svobodu narušují.
Zajímá vás, v jakých evropských zemích je pronajímání bytů regulováno počtem nocí, počtem pronajatých pokojů nebo skrze souhlas majitelů ostatních bytů v domě? Čtěte náš prázdninový seriál, ve kterém se dozvíte řadu zajímavostí týkající se regulace ubytování v soukromí.
