Majitelé bytů pronajímající byt přes Airbnb musí dodržovat přísná pravidla, která se liší podle toho, ve které zemi majitel byt pronajímá. V některých zemích je možné pronajímat jen určitý počet pokojů nebo byt pronajímat pouze na určité dny v roce. Jinde úřady po majitelích bytů požadují sdílení vybraných údajů a někde je zase nutné mít povolení od ostatních majitelů bytů v domě.Podobných regulací je mnoho. Jsou ale prospěšné nebo jsou spíše na škodu?
V některých městech, například v Barceloně, chtějí omezit příliv turistů, a proto neustále zvyšují turistickou daň. Na to doplácejí zejména mladí cestovatelé nebo důchodci, protože nemají tolik finančních prostředků. Svět by měl být otevřený všem, a tedy i chudším studentům, kteří chtějí cestovat a poznávat nová místa.
Přehnané regulace v některých případech vedou k tomu, že business přesouvají do oblasti šedé zóny. V důsledku toho stát přichází o peníze, které by jinak skrze Airbnb získal. Je jisté, že pokud chtějí lidé provádět jakoukoli činnost, cestu si najdou. Zákazy proto k ničemu nevedou.
Platformy, které zprostředkovávají služby sdílené ekonomiky, poskytují obrovskou ekonomickou efektivitu, lepší využití statků, alokací zdrojů a snížení transakčních nákladů. Deregulace odvětví proto není vhodným řešením. Ideálním řešením by byl nový flexibilní regulační rámec, který by umožnil realizovat ekonomickou efektivitu a zároveň zaručil práva uživatelů i třetích stran.Většina evropských států (s výjimkou například Itálie) nenabízí v současné době komplexní řešení ve formě zákona, ale nechává regulaci na rozhodnutí jednotlivých měst. Každé z nich si tak může určit výši turistické daně, a to na základě svých potřeb.
Ano, určitá regulace, která by byla fér, potřeba je. Ovšem taková, která bude rozumně promyšlená, a nebude pronajímatele zbytečně omezovat. V takovém případě poté bude z výhod sdílené ekonomiky profitovat jak stát, tak zprostředkovatel či uživatel.
Města by měla Airbnb využít ke svému zisku a zajistit řádný výběr daní. A to třeba propojením úřadů s platformou jako v Estonsku nebo uzavřením smlouvy s Airbnb, které bude odvádět turistickou daň automaticky. Tuto možnost využívá například Amsterdam, Paříž nebo Dortmund.
Přísná regulace, která platí v Berlíně či v New Yorku, byla zavedena především kvůli neúměrnému růstu cen nemovitostí v konkrétní lokalitě. Je však nutno říci, že v České republice nejsou krátkodobé pronájmy příčinou růstu cen nemovitostí.Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA) vypracovalo robustní analýzu faktorů ovlivňující růst cen nemovitostí v Praze. Prudký nárůst cen bydlení, který odstartoval přibližně na konci roku 2015, lze hledat hned v několika faktorech:
„Odložená spotřeba po krizi, podpořená velmi levnými hypotékami již od roku 2012 stimulují také poptávku po vlastním bydlení, nebo koupi nemovitosti jako investice. Omezená nabídka vlastního bydlení a zpřísnění podmínek pro hypoteční úvěry ovšem změnily situaci a spotřebitelé jsou nuceni preferovat nájemní bydlení, i když by třeba chtěli bydlení vlastní, navíc často v lokalitách, které si nemohou dovolit,“ zasazuje studii do kontextu aktuální situace analytik Pavel Peterka.
Analýzou dostupných dat studie identifikovala pět základních faktorů, které nejvíce ovlivňují růst cen bytů v hlavním městě:
Vliv příchodu Airbnb na český trh se prokázal být na vývoj indexu nabídkových cen bytů statisticky nevýznamný. Bez ohledu na Airbnb a další digitální platformy je v Praze bytů dramatický nedostatek.
Turisté, kteří přijíždějí do Prahy, získávají našemu hlavnímu městu peníze. A kromě toho přispívají také zaměstnanosti, a to především v odvětví služeb. Tím pádem přinášejí finance nejen do kasy, ale také svým způsobem pomáhají ke zlepšení vzhledu městských částí v sousedství centra, které nejsou tolik udržované. Není proto dobré rozvoji Airbnb bránit.Chcete se o regulacích dozvědět víc? Přečtěte si náš seriál, ve kterém přijdete na kloub řadě zajímavostí týkající se regulace ubytování v soukromí. Zjistíte, v kterých zemích: