Rozhovor se spoluzakladatelem společnosti Blahobyty Matějem pro magazín Finmag

Článek v originále vyšel na Finmag.cz

Se spoluzakladatelem Blahobytů a předsedou České asociace pronajímatelů a ubytovatelů v soukromí (ČAPUS) se scházíme v jejich pražské centrále v Revoluční ulici v samém centru Prahy. Vedle značky Blahobyty zdobí zvonky ještě další dvě – Curso a Prague Days. Všechny ale vedou do jedněch kanceláří a za jediným týmem.

„Curso je firma, právní entita, která od roku 2016 vystupuje pod obchodním jménem Blahobyty. To je značka orientovaná na naše klienty z řad majitelů nemovitostí, o které se staráme a ve kterých poskytujeme ubytovací služby pro hosty. S těmi pak komunikujeme skrze poslední zmíněnou značku, tedy Prague Days,“ vysvětluje na začátek Koutný.

Tým, který se dnes o celý ekosystém stará, čítá na třicet lidí přímo v kancelářích a „relativně silný tým v terénu“. Za ním se skrývají především pokojské, které jsou podle Koutného „ti nejklíčovější lidé, protože daný apartmán opouštějí před příjezdem hosta jako poslední“. „Tím vlastně nejvíc ovlivňují jeho zážitek,“ říká. Alfou a omegou jejich podnikání je totiž dobré hodnocení.

„Ve chvíli, kdy byt není perfektně připravený, automaticky to znamená špatnou recenzi. My ale žijeme právě z toho, že máme dobrá hodnocení. To je pro nás motor růstu,“ vysvětluje. Vedle správy pronajímaných bytů tak svým klientům například radí i s tím, jak nemovitost ideálně vybavit a na co se zaměřit. A některé byty do správy dokonce ani nezařadí.

Na začátku přitom byli jen čtyři spolužáci, kteří v profesionální správě bytů pro krátkodobý pronájem viděli dostatečnou příležitost. Nešli do toho ale bezhlavě; měsíce věnovali vývoji vlastního IT řešení, díky kterému optimalizují výnosy z pronajímaných jednotek. Od počátku tak vsadili na automatizaci, z níž ostatně těží dodnes

Vysvětlete mi, kde se vzal ten nápad? A proč „Blahobyty“?

Vzešlo to z vlastní potřeby. Někdy v roce 2016 jsem pronajímal na Airbnb svůj vlastní byt, měl jsem to jako vedlejší činnost. V téhle době, které já říkám „Airbnb klondike“, se toho trhu účastnila spousta lidí. Jenže to bylo mnohem méně „růžové“, než to na první pohled vypadá; časová náročnost byla enormní a prakticky jsem u toho vyhořel.

Stále jsem si ale říkal, že by bylo fajn pokračovat – jen kdyby tak člověk nemusel být non-stop v pohotovosti. Když jsem pak hledal nabídku na trhu, nenašel jsem žádnou službu, která by to dělala komplexně, která by všechny starosti ze mě sejmula. A právě v tom jsme viděli příležitost.

A proč Blahobyty? Nad tím jsme trávili opravu hodně času, nakonec to ale vzniklo jako takový klasický hospodský nápad. Naštěstí jsme si to i zapsali (smích). Ráno jsem si už tak jistý nebyl, ale obvolal jsem známé i rodiče a všichni říkali, že jim to smysl dává; že tím, jak spravujeme investiční nemovitosti klientů, tak jim blahobyt, zajištění na důchod – u kterého asi všichni cítíme, že možná nebude takový, jaký bychom potřebovali – přinášíme. Byt, blahobyt... celé to spolu souvisí.

Dneska nicméně konkurenci už máte, na trhu působí řada podobných firem. Čím se podle vás odlišujete?

Naší unikátní inovaci jsme vymýšleli už na počátku, když jsem spolu se třemi spolužáky z gymnázia nad konceptem přemýšlel. Hlavní příležitost jsme viděli ve vývoji vlastního IT řešení, které nám pomůže to dělat opravdu dobře a zároveň dobře škálovat. Těžili jsme tehdy z kombinace našich specializací, protože jsme každý studovali jiný obor a měli různorodé pracovní zkušenosti.

Většina tehdejších konkurentů měla jednu excelovou tabulku a v ní spravovali šedesát sedmdesát bytů, jenže tak to nejde dělat donekonečna. Proto jsme začali vyvíjet vlastní software, máme vlastní tým vývojářů, a dodnes co lze zautomatizovat, to zautomatizujeme. Máme například vlastní pricing, protože ač jsou dnes na trhu běžně dostupné pricingové nástroje, po jejich vyzkoušení nám vyšlo, že nevyužívají potenciál trhu na maximum. A že je lepší, když si to budeme dělat sami.

Předpokládám ale, že v tom nejste zcela nezávislí, někdo přece musí určovat referenční cenu. Kdo to je?

Cenu hodně ovlivňují algoritmy velkých platforem jako Airbnb či Booking, protože i přes veškerou snahu se bez nich neobejdeme. Do jisté míry tak mají hlavní cenotvornou moc, zásadním způsobem navíc preferují ty, kteří dokážou udržet vysokou kvalitu služby. Pomáhají nám především v poznávání výkyvů, změn poptávky na konkrétní datum. A teď nemluvím o dnech jako Silvestr, ale třeba o velkém koncertu či sjezdu obchodníků Herbalife. To jsou věci, které předem nedokážeme odhadnout, ale algoritmus to vidí. Hledá ideální křivku správné cenové politiky.

Navíc to není jen o ceně. Záleží také, jak nastavujete třeba minimální délku pobytu pro konkrétní data, jak pracujete s příplatky, jaké platformy preferujete. Není to tedy úplně volný trh, musíte primárně potěšit algoritmus. Jako problém se to ukázalo například u energetické krize, protože energie tvoří významnou část nákladů, ale my nemůžeme zvedat ceny jako přímí výrobci zboží; kdybychom byli příliš drazí, algoritmy naši nabídku neukážou. Chtě-nechtě nám tak způsobují v cenotvorbě zpoždění. Trvalo nám zhruba rok, než se to do cen propsalo.

Pomozte mi ještě správně pochopit, co to tedy Blahobyty jsou. Vnímám vás správně jako zprostředkovatele ubytovacích služeb...?

Na začátku jsme sami dlouho nevěděli, co vlastně ten náš byznys je. Skončili jsme u toho, že jsme „hospitality“ značka, která přináší nový a inovativní zážitek v oblasti ubytovacích služeb, což je relativně zkostnatělý trh bez větších inovací. Tím, jak se mění potřeby cestovatelů, se ale mění i jejich preference; celosvětově roste zájem o delší pobyty a větší prostor k vyžití. Lidi dneska chtějí zkrátka víc žít jako místní, poznat danou destinaci.

Mění se i struktura hostů?

Ano, dneska takhle jezdí klidně i naši rodiče, babičky, dědové. U nás jako Blahobytů se to ale odvíjí spíš od naší orientace na ubytování v apartmánech. Neorientujeme se tedy ryze na turisty, naopak docela velkou část byznysu tvoří klienti z řad firem, střednědobých byznysových pobytů, ale třeba i filmaři. A náš nejběžnější host je rodina s dětmi, protože kdo má děti, moc dobře ví, jaký „zážitek“ je mít je na hotelu. S dětmi je také prakticky nemožné plánovat příjezd na půl hodiny přesně, i proto roste preference bezkontaktního přístupu.

‍

Celý rozhovor si můžete přečíst na Finmag.cz